Šelma byla jednou z knižních novinek, které na mě vyskakovaly všude. Nemohla jsem se tedy dočkat, až si ji přečtu.
Hlavní postavou je profesor Theo Cray. Theo je velice inteligentní, téměř geniální vědec. Jeho obory jsou biologie a informatika. Vyzná se tedy v rostlinách, zvířatech, DNA, počítačových programech a později se také ukáže jako zdatný chemik a ošetřovatel (kdysi totiž jezdil sanitkou). Pokud si říkáte, jestli vůbec existuje něco, co profesor Cray neumí, věřte že ano. Sám se prezentuje jako ne příliš sociálně zdatný, lidem nerozumí, často je nechápe, neumí s nimi hovořit a v určitých situacích nedokáže adekvátně reagovat. Ale to nás u génia až tak nepřekvapuje.
Jednoho krásného obyčejného dne si Theo vyjde k automatu na led a k jeho velkému překvapení se tam objeví policie, nasadí mu pouta, odveze ho na služebnu a vyslýchá ho kvůli vraždě. Obětí je jedna z jeho studentek - Juniper. Hned ze začátku příběhu tedy nacházíme trhlinu - proč zrovna Cray, co ho s vraždou spojovalo? Sám u výslechu podává informaci, že byl profesorem Juniper už před několika lety a skoro ji neznal. Jak tedy došla policie zrovna k němu jako možnému podezřelému? Odpověď v knize nenajdeme. Theovi je to taky docela jedno a s vyslýchajícím policistou si alespoň popovídá, udělá mu pár přednášek o své práci a nakonec je obvinění zproštěn a odchází domů.
Od chvíle kdy profesor opouští policejní stanici (kde byl vyslýchán kvůli vraždě!) se k němu najednou začnou všichni chovat velice soucitně a jednat s ním jako s člověkem, který ztratil blízkou osobu. Tady si dovolím znovu připomenout, že Juniper učil před několika lety a skoro ji neznal! Kamarád dá Theovi číslo na její mámu, aby jí mohl popřát upřímnou soustrast. Dokonce při té příležitosti slíbí vyzvednutí Junipeřina auta ze servisu. Odvoz do jejího rodného města by sice stál osm set dolarů, ale Theo zvažuje zaplacení této sumy z kreditky. Co by přece neudělal pro téměř cizího člověka. Navíc mu na Junipeřině vraždě pořád něco nesedí, policie to uzavřela jako útok šelmy a tak Theo rozjíždí vlastní pátrání.
Je přesvědčen, že se jedná o práci sériového vraha. Podle chytrého počítačového programu si zjistí pravděpodobnou oblast zabijákova působiště. Tato místa navštěvuje a nachází na nich zakopané či jinak ukryté mrtvoly. Ty potom nosí na policii a snaží se vyvrátit jejich teorii s šelmou. Policie se tady projevuje jako banda neschopných hlupáků a je jim to úplně jedno. Medvědi přece své oběti klidně můžou zahrabat, tak co.
Celou dobu jsem čekala jestli nakonec odhalíme nějaký bližší vztah mezi profesorem a Juniper. Nestalo se. Nedokážu si tedy vysvětlit, proč by někdo riskoval svou kariéru a život kvůli prakticky neznámému člověku. Ze začátku jsem to sváděla na touhu génia vyluštit určitou záhadu (viz. doktor House či Mentalista), ale čím víc se situace vyostřovala, tím víc nepochopitelné to pro mě bylo. Doteď mi není jasná Crayova motivace k jeho činům. Touha pomáhat a zastavit vraha? Potřeba dokázat vlastní pravdu? Těžko říct.
Ačkoli je na začátku knihy Theo prezentován jako někdo, kdo jen stěží rozumí ostatním lidem a jejich uvažování a reakce příliš nechápe, v závěru příběhu dokáže naprosto přesně předpovědět veškeré chování a počínání sériového vraha. Taky si bez větších problému najde přítelkyni a na první rande ji bere s sebou na hledání mrtvol, což má u ní obrovský úspěch. Romantické, že? Podivíni se asi přitahují.
Pokud bych to měla v závěru nějak shrnout. Kniha jako taková není špatně napsána. Je poměrně čtivá, kapitoly jsou krátké a něco vás nutí číst pořád dál. Nejspíš chcete vědět, jakou kravinu Theo zase udělá. Největším mínusem jsou ale neschopné a hloupé postavy. Policie se i přes jasná fakta slepě drží své původní teorie. Nejrůznější úředníci profesorovi bez mrknutí oka vydávají oficiální dokumenty i mrtvá těla. To vše na základě pouhých telefonátů, ve kterých se Theo vydává za zmocněnce příslušných úřadů. Nikdo po něm nepožaduje jedinou průkazku či příkaz k vydání. Jednání veškerých postav je nepochopitelné až nesmyslné. Celý příběh se tímto stává těžko uvěřitelný. Závěr ve mně potom vyvolává pocit, že autor sám netušil jak z toho všeho profesora nakonec vysekat.
Šelmu si tedy klidně přečtěte, zabavit vás určitě dokáže. Nemějte však od ní přehnaná očekávání a celý příběh berte raději s rezervou.
Žádné komentáře:
Okomentovat