Leden, neboli pondělí celého roku, už máme konečně za sebou a mně se zde nahromadily přečtené knihy, o které bych se s Vámi ráda podělila. Se zcela neskrývanou pýchou Vám musím říct, že těch knih je deset, což je dle mého číslo poměrně krásné. Možná to bude tím, že leden je (jak mi určitě dáte za pravdu) ze všech měsíců bezpochyby nejdelší. ;-)
Dnes Vám tedy přináším první čtveřici mých lednových knih (na zbývajících šest se můžete těšit v příštím článku).
Přeji příjemné čtení.
Velká kniha vánočních detektivek a záhad (sestavil Otto Penzler)
Vánoce mám moc ráda a stejně tak detektivky. Při prohlížení Velké knihy vánočních detektivek a záhad v knihkupectví, mě okamžitě napadlo, že by to mohl být skvělý vánoční dárek (pro mě samozřejmě). První jsem chtěla Ježíškovi nenápadně naznačit, aby mi knihu přinesl, pak jsem ale nevydržela čekat a koupila si ji sama. Číst jsem ji sice začala už v prosinci, byla by však velká škoda se o ní zde nezmínit.
Kniha obsahuje 25 povídek s detektivním či záhadným námětem a všechny příběhy se odehrávají v čase nejkrásnějších svátků v roce - Vánoc. Nechybí detektivní klasiky jako Sherlock Holmes Arthura Conana Doyla nebo slečna Marplová Agathy Christie. Můžeme se zde však těšit i na díla autorů méně známých. Některé povídky mě svou nádhernou vánoční atmosférou dojaly a zahřály u srdce, u jiných jsem napjatě čekala na rozluštění záhadné zápletky, další mě zase dokázaly postrašit. Pro všechny milovníky detektivních příběhů je podle mě Velká kniha vánočních detektivek a záhad naprosté must-have. A já už teď vím, že příští rok se k ní o Vánocích určitě znovu vrátím.
Od těchto knížek jsem měla velké očekávání. Pro neznalé – Alena Damijo je autorka narozená v České republice, která odjela do Anglie dělat aupair. V Británii už zůstala, vdala se, narodily se jí dvě děti a v současné době zde působí jako učitelka na prvním stupni základní školy.
Čekala jsem tedy, že se díky Anglickému listí dozvím zajímavosti a pikantnosti týkající se života v Anglii. Bohužel k mému velkému zklamání, autorka vyprávěla spíše obecně o britské kultuře, svátcích, jídle atd. Dnes už nejspíš nikoho nepřekvapí rozbalování dárků 25. prosince ráno nebo oslavy Halloweenu. K tabulce anglické výslovnosti, kterou autorka do knihy zahrnula, mám navíc nemalé výhrady. Ono je sice hezké, když nám radí že "oo" se vyslovuje jako dlouhé "u", ono to ale neplatí vždy. Potom se můžu divit proč mezi mými žáky stále přetrvává problém s výslovností tak jednoduchého anglického slovíčka jako je "blood" (ne, opravdu se to nevyslovuje "blud"). Naprosto zbytečné mi potom přišly kapitoly o autorčině těhotenství a porodu. Pro autorku osobně to bezpochyby bylo něco výjimečného, dovolím si však tvrdit, že těhotenství (či v knize popsané vylučovací procesy dětí) se v Česku od Británie neliší.
Trochu mi vadil i styl autorčina psaní, kniha je psána humorně, nicméně mi přijde vhodná pro mladší publikum. Výrazy jako "Briťata" (britské děti) či "vysvígo" jsem totiž nesla opravdu těžce.
Anglické listí bych tedy doporučila spíše mladším čtenářům a čtenářům neznalým anglické kultury. Pokud jste totiž s anglickou kulturou alespoň zevrubně obeznámeni, kniha Vás ničím nepřekvapí.
Mé anglické sezony jsem zakoupila rovnou s prvním dílem (a chvíli toho trochu litovala). Líbily se mi však o něco více. "Briťata" a "vysvígo" mě sice neminuly ani zde, kniha je však osobnější a Damijo se zaměřuje na specifika britského vzdělávacího systému prvního stupně základní školy. Nechybí ani její zážitky s žáčky, mnohdy milé a humorné. Učitelství a práce s dětmi je mi blízká, proto mě Anglické sezony zaujaly. Zcela nepokrytě závidím třeba takový výlet s dětmi do akvária, kdy třicet žáků střeží osm pedagogických pracovníků. U nás v Česku na tento počet dětí totiž obvykle připadají pedagogové dva.
Anglické listí a Mé anglické sezony bych klidně doporučila jako nenáročnou oddechovou četbu k odreagování po těžkém dni. Nové poznatky však od knih příliš nečekejte.
Psí poslání (W. Bruce Cameron)
O knize Psí poslání jsem věděla, koupit jsem se ji však bála. Jako velká milovnice psů a citlivka jsem nechtěla celý příběh probrečet. Knížka si ke mně ale stejně našla cestu, dostala jsem ji totiž od kamarádky k Vánocům. Psychicky jsem se tedy připravila a dala se do čtení. A i když jsem kolikrát měla na krajíčku, nakonec jsem zvládla Psí poslání dočíst bez slz.
Knížka je celá vyprávěna z pohledu psa Baileyho a jde vidět, že Cameron se v psím chování doopravdy vyzná. Zajímavá mi přišla například pasáž, kdy Jacob shání štěně vhodné na policejní výcvik a vysvětluje majitelce, dle jakých kriterií psa vybírá.
Myšlenka, že každý pes má své osudové poslání, se mi opravdu líbí. Knihu bych jako oddechovou četbu doporučila nejen pejskařům a milovníkům psů ale také všem, kteří mají rádi dojemné a milé příběhy.
To byla tedy první várka mých lednových knih. Doufám, že Vás alespoň některé z nich zaujaly. Klidně mi dejte vědět, co jste v lednu přečetli vy.
Mějte se pěkně, budu se na Vás těšit příště u pokračování článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat