Andrew Mayne - Hračkář

Ahoj všem,

dneska si dáme opět jednu recenzi. O Šelmě jste se mohli dočíst v předchozím článku a u Andrew Mayna ještě zůstaneme. Podíváme se na jeho druhou knihu ze série s profesorem Crayem, a to na Hračkáře.

zdroj: databazeknih.cz

Poté, co dopadl jednoho z nejděsivějších sériových vrahů, se profesor Theo Cray snaží začít nový život. Musel sice opustit své místo na univerzitě, ale realizuje se v nové oblasti a ze své předchozí děsivé zkušenosti se snaží maximálně poučit. Navštěvuje dokonce kurzy bojových umění a získá povolení legálně držet zbraň. Ve své práci je dobrý a vypadá to, že se konečně začíná vyrovnávat s předchozími událostmi. Stačí však nepříjemná hádka s nadřízeným a žádost o pomoc zoufalého otce pohřešovaného dítěte a Theův život se opět obrátí vzhůru nohama.

Hračkář se mi líbil o něco více než Šelma. V knize jsem našla alespoň částečné odpovědi na otázky, které jsem si neustále kladla po dočtení prvního dílu. Ze závěru Šelmy jsem byla zklamaná. Působil na mě, jakoby ani sám Mayne netušil, jak z toho chaosu nakonec vybruslit. Hračkář částečně objasňuje, co se s Theem vlastně stalo, jaká je jeho motivace a proč je ochotný riskovat svou kariéru i život kvůli naprosto cizím lidem.

Knize bych naopak vytkla příliš mnoho popisných pasáží týkajících se vědy a různých výzkumů. Některé z nich byly pro děj nepodstatné a nebavily mě. Občas jsem se přistihla, že ani pořádně nevím, o čem to vlastně čtu, protože se mi myšlenky rozběhly jiným směrem. V první části knihy se nic až tak převratného nedělo. Zhruba od půlky to konečně začalo být pořádně napínavé a příběh neustále gradoval. Právě proto pro mě byl konec mírným zklamáním. Celou dobu jsem očekávala nějaký souboj či konfrontaci mezi Theem a hlavním “padouchem.” Bohužel jsem se ničeho takového nedočkala a při závěrecné scéně v právníkově domě jsem si říkala, že to přece nemůže být až tak snadné. Pochválit ovšem musím poslední kapitolu knihy. Něco takového jsem od profesora Craye opravdu nečekala.

Stejně jako v Šelmě mě i zde opět udivovala nekompetentnost a neschopnost policistů a ostatních úředních osob. Theovi opět prochází vše. Pomocí ne příliš propracovaných lstí se bez větsích problémů dostává na různá místa a získáva důvěrné informace. Jako příklad mohu uvést Crayův telefonát do školy. Aniž by se někdo obtěžoval si alespoň ověřit totožnost volajícího, sdělují Theovi adresu jednoho z žáků a nikdo se nad tím nepozastavuje. Pokud bych něco takového udělala v práci já, měla bych pořádný průser.

Kniha se mi i přesto líbila. Dle mě sice nepatří mezi nejlepší knihy a už vůbec ne mezi nejlepší thrillery. Příběh je však v určitých místech dostatečně děsivý i napínavý na to, aby vás přiměl knihu neodkládat a číst až do konce. V případě, že se dokážete přenést přes teoretické vědecké pasáže, složitě propletenou síť vztahů a velké množství osob, kterým nepřijde podezřelý vyzvídající cizinec, bude se vám Hračkář nejspíš také líbit.

Andrew Mayne - Šelma

(UPOZORNĚNÍ: článek prozrazuje část děje)

Šelma byla jednou z knižních novinek, které na mě vyskakovaly všude. Nemohla jsem se tedy dočkat, až si ji přečtu.

Hlavní postavou je profesor Theo Cray. Theo je velice inteligentní, téměř geniální vědec. Jeho obory jsou biologie a informatika. Vyzná se tedy v rostlinách, zvířatech, DNA, počítačových programech a později se také ukáže jako zdatný chemik a ošetřovatel (kdysi totiž jezdil sanitkou). Pokud si říkáte, jestli vůbec existuje něco, co profesor Cray neumí, věřte že ano. Sám se prezentuje jako ne příliš sociálně zdatný, lidem nerozumí, často je nechápe, neumí s nimi hovořit a v určitých situacích nedokáže adekvátně reagovat. Ale to nás u génia až tak nepřekvapuje.

Jednoho krásného obyčejného dne si Theo vyjde k automatu na led a k jeho velkému překvapení se tam objeví policie, nasadí mu pouta, odveze ho na služebnu a vyslýchá ho kvůli vraždě. Obětí je jedna z jeho studentek - Juniper. Hned ze začátku příběhu tedy nacházíme trhlinu - proč zrovna Cray, co ho s vraždou spojovalo? Sám u výslechu podává informaci, že byl profesorem Juniper už před několika lety a skoro ji neznal. Jak tedy došla policie zrovna k němu jako možnému podezřelému? Odpověď v knize nenajdeme. Theovi je to taky docela jedno a s vyslýchajícím policistou si alespoň popovídá, udělá mu pár přednášek o své práci a nakonec je obvinění zproštěn a odchází domů.

Od chvíle kdy profesor opouští policejní stanici (kde byl vyslýchán kvůli vraždě!) se k němu najednou začnou všichni chovat velice soucitně a jednat s ním jako s člověkem, který ztratil blízkou osobu. Tady si dovolím znovu připomenout, že Juniper učil před několika lety a skoro ji neznal! Kamarád dá Theovi číslo na její mámu, aby jí mohl popřát upřímnou soustrast. Dokonce při té příležitosti slíbí vyzvednutí Junipeřina auta ze servisu. Odvoz do jejího rodného města by sice stál osm set dolarů, ale Theo zvažuje zaplacení této sumy z kreditky. Co by přece neudělal pro téměř cizího člověka. Navíc mu na Junipeřině vraždě pořád něco nesedí, policie to uzavřela jako útok šelmy a tak Theo rozjíždí vlastní pátrání.

Je přesvědčen, že se jedná o práci sériového vraha. Podle chytrého počítačového programu si zjistí pravděpodobnou oblast zabijákova působiště. Tato místa navštěvuje a nachází na nich zakopané či jinak ukryté mrtvoly. Ty potom nosí na policii a snaží se vyvrátit jejich teorii s šelmou. Policie se tady projevuje jako banda neschopných hlupáků a je jim to úplně jedno. Medvědi přece své oběti klidně můžou zahrabat, tak co.

Celou dobu jsem čekala jestli nakonec odhalíme nějaký bližší vztah mezi profesorem a Juniper. Nestalo se. Nedokážu si tedy vysvětlit, proč by někdo riskoval svou kariéru a život kvůli prakticky neznámému člověku. Ze začátku jsem to sváděla na touhu génia vyluštit určitou záhadu (viz. doktor House či Mentalista), ale čím víc se situace vyostřovala, tím víc nepochopitelné to pro mě bylo. Doteď mi není jasná Crayova motivace k jeho činům. Touha pomáhat a zastavit vraha? Potřeba dokázat vlastní pravdu? Těžko říct.

Ačkoli je na začátku knihy Theo prezentován jako někdo, kdo jen stěží rozumí ostatním lidem a jejich uvažování a reakce příliš nechápe, v závěru příběhu dokáže naprosto přesně předpovědět veškeré chování a počínání sériového vraha. Taky si bez větších problému najde přítelkyni a na první rande ji bere s sebou na hledání mrtvol, což má u ní obrovský úspěch. Romantické, že? Podivíni se asi přitahují.

Pokud bych to měla v závěru nějak shrnout. Kniha jako taková není špatně napsána. Je poměrně čtivá, kapitoly jsou krátké a něco vás nutí číst pořád dál. Nejspíš chcete vědět, jakou kravinu Theo zase udělá. Největším mínusem jsou ale neschopné a hloupé postavy. Policie se i přes jasná fakta slepě drží své původní teorie. Nejrůznější úředníci profesorovi bez mrknutí oka vydávají oficiální dokumenty i mrtvá těla. To vše na základě pouhých telefonátů, ve kterých se Theo vydává za zmocněnce příslušných úřadů. Nikdo po něm nepožaduje jedinou průkazku či příkaz k vydání. Jednání veškerých postav je nepochopitelné až nesmyslné. Celý příběh se tímto stává těžko uvěřitelný. Závěr ve mně potom vyvolává pocit, že autor sám netušil jak z toho všeho profesora nakonec vysekat. 

Šelmu si tedy klidně přečtěte, zabavit vás určitě dokáže. Nemějte však od ní přehnaná očekávání a celý příběh berte raději s rezervou.