Andrew Mayne - Hračkář

Ahoj všem,

dneska si dáme opět jednu recenzi. O Šelmě jste se mohli dočíst v předchozím článku a u Andrew Mayna ještě zůstaneme. Podíváme se na jeho druhou knihu ze série s profesorem Crayem, a to na Hračkáře.

zdroj: databazeknih.cz

Poté, co dopadl jednoho z nejděsivějších sériových vrahů, se profesor Theo Cray snaží začít nový život. Musel sice opustit své místo na univerzitě, ale realizuje se v nové oblasti a ze své předchozí děsivé zkušenosti se snaží maximálně poučit. Navštěvuje dokonce kurzy bojových umění a získá povolení legálně držet zbraň. Ve své práci je dobrý a vypadá to, že se konečně začíná vyrovnávat s předchozími událostmi. Stačí však nepříjemná hádka s nadřízeným a žádost o pomoc zoufalého otce pohřešovaného dítěte a Theův život se opět obrátí vzhůru nohama.

Hračkář se mi líbil o něco více než Šelma. V knize jsem našla alespoň částečné odpovědi na otázky, které jsem si neustále kladla po dočtení prvního dílu. Ze závěru Šelmy jsem byla zklamaná. Působil na mě, jakoby ani sám Mayne netušil, jak z toho chaosu nakonec vybruslit. Hračkář částečně objasňuje, co se s Theem vlastně stalo, jaká je jeho motivace a proč je ochotný riskovat svou kariéru i život kvůli naprosto cizím lidem.

Knize bych naopak vytkla příliš mnoho popisných pasáží týkajících se vědy a různých výzkumů. Některé z nich byly pro děj nepodstatné a nebavily mě. Občas jsem se přistihla, že ani pořádně nevím, o čem to vlastně čtu, protože se mi myšlenky rozběhly jiným směrem. V první části knihy se nic až tak převratného nedělo. Zhruba od půlky to konečně začalo být pořádně napínavé a příběh neustále gradoval. Právě proto pro mě byl konec mírným zklamáním. Celou dobu jsem očekávala nějaký souboj či konfrontaci mezi Theem a hlavním “padouchem.” Bohužel jsem se ničeho takového nedočkala a při závěrecné scéně v právníkově domě jsem si říkala, že to přece nemůže být až tak snadné. Pochválit ovšem musím poslední kapitolu knihy. Něco takového jsem od profesora Craye opravdu nečekala.

Stejně jako v Šelmě mě i zde opět udivovala nekompetentnost a neschopnost policistů a ostatních úředních osob. Theovi opět prochází vše. Pomocí ne příliš propracovaných lstí se bez větsích problémů dostává na různá místa a získáva důvěrné informace. Jako příklad mohu uvést Crayův telefonát do školy. Aniž by se někdo obtěžoval si alespoň ověřit totožnost volajícího, sdělují Theovi adresu jednoho z žáků a nikdo se nad tím nepozastavuje. Pokud bych něco takového udělala v práci já, měla bych pořádný průser.

Kniha se mi i přesto líbila. Dle mě sice nepatří mezi nejlepší knihy a už vůbec ne mezi nejlepší thrillery. Příběh je však v určitých místech dostatečně děsivý i napínavý na to, aby vás přiměl knihu neodkládat a číst až do konce. V případě, že se dokážete přenést přes teoretické vědecké pasáže, složitě propletenou síť vztahů a velké množství osob, kterým nepřijde podezřelý vyzvídající cizinec, bude se vám Hračkář nejspíš také líbit.